ProZ.com translation contests »
5th ProZ.com Translation Contest: "Travel" » English to Czech » Entry by Pavel Blann

Source text in English

Translation by Pavel Blann (#3056) — Winner

All travel is now merely a means of moving a camera from place to place, all travellers are ruled by the all-powerful lens. Visitors old-fashioned enough to wish only to stand and look with their anachronistic eyes are shoved aside by the photographers, who take it for granted that while they do their ritual focusing, nothing else may move or cross their vision. Those peculiar souls without a camera must step aside for those more properly occupied, must wait while the rituals take place, and must bide their time while whole coaches stop and unleash upon the landscape the Instamatic God. And the populations of whole countries seeing themselves cannibalised, swallowed up, vacuumed into the black-ringed staring eye, wrench what they can from the cannibals. You want picture my house, my camel? You pay.

None of this would matter, perhaps, if anything worthwhile was being accomplished. If all the constant busyness and clicking produced, at its end, what had not existed before, images of beauty captured or truth told. But, sadly, this isn't so. The camera is simply graffiti made respectable.

The camera is the means by which we stamp ourselves on everything we see, under cover of recording the Wonders of the World already wonderfully
recorded by professionals and on sale at every corner bookshop and newsagent. But what use to show Aunt Maud, back home, postcards of the Tuscan landscape, since we are not in the picture to prove that we were there?

No stretch of rocks has verity unless I am within it. No monument exists
but for my wife, leaning against it. No temple is of interest without my face beside it, grinning. With my camera I appropriate everything beautiful, possess it, shrink it, domesticate it, and reproduce it on my blank sitting-room wall to prove to a selected audience of friends and family the one absolutely vital fact about these beauties: I saw them, I was there, I photographed them, and, ergo, they are.

from "Amateur Photography: the World as it isn't and our Fred" by Jill Tweedie in the Guardian
V dnešní době je veškeré cestování pouhým prostředkem pro přemisťování fotoaparátu sem a tam, a všichni cestovatelé jsou v zajetí všemocného objektivu. Staromódní návštěvníci, kteří jen chtějí stát a pozorovat prostým zrakem, bývají odsouváni stranou fotografy. Ti považují za samozřejmé, že zatímco rituálně zaostřují, nikdo se nesmí hýbat ani zakrývat jejich výhled. Podivínské duše bez fotoaparátu musejí ustoupit těm, kteří jsou náležitě vybaveni, musejí postávat, zatímco probíhají snímkovací rituály, a musejí čekat na svou příležitost, zatímco poblíž zastaví plné autokary a davy turistů zamoří krajinu duchem všech automatických fotoaparátů. A obyvatelé celých zemí, když se cítí kanibalizováni, spolknuti nebo vysáti zírajícím a ocelově mrkajícím černým okem, ždímají z kanibalů maximum. Chcete snímek mého domu či velblouda? Tak plaťte!

Nic z toho by zřejmě nevadilo, pokud by se tím něčeho podstatného dosáhlo. Tedy pokud by všechno to neustálé pobíhání a cvakání spouště nakonec vytvořilo něco, co předtím nikdy neexistovalo, např. obrazy zachycené krásy nebo zvěčněné pravdy. Tak tomu ale bohužel není. Fotoaparát je jen jakousi čmáranicí na zdi převlečenou do seriózního hávu.

Fotoaparát slouží jako prostředek, jímž se na vše viditelné otiskneme pod rouškou zaznamenávání divů světa, které již byly úchvatně zaznamenány profesionály, a které se prodávají v knihkupectví nebo trafice na každém rohu. Ale jak by to doma vypadalo, kdybychom tetě Květě ukázali pohledy toskánské krajiny bez našich těl či tváří, které dosvědčují, že jsme tam doopravdy byli?

Žádný kus skály totiž není pravdivý, pokud na ní nestojím já. Žádný pomník neexistuje bez mé ženy, která se o něj opírá. Žádný chrám není zajímavý, pokud se vedle něj neusmívá můj obličej. Pomocí fotoaparátu lze vše nádherné odcizit, přivlastnit, zmenšit, ochočit, reprodukovat a pověsit na holé zdi obývacího pokoje. Snímky slouží jako důkaz pro vybraný okruh přátel, známých a členů rodiny o jedné absolutně důležité skutečnosti, která se těchto krás týká: Přišel jsem, viděl jsem, vyfotografoval jsem – proto existují.

Úryvek z článku „Amateur Photography: the World as it isn't and our Fred“ (Amatérská fotografie: Svět, jak neexistuje, a náš Fred) autorky Jill Tweedie v britských novinách The Guardian